Jeho domovinou je západ Severní Ameriky od Mexika po Aljašku. Poprvé byl do Evropy dovezen již v roce 1880. Brzy se stal oblíbenou rybou v chovech a po opakovaných dovozech z Ameriky a dalších sekundárních a terciárních introdukcí nejen do Evropy se rozšířil v podstatě do celého světa.

Udává se, že se může dožít až deseti let věku a dorůst až hmotnosti k 20 kg – to se však týká jeho původní domoviny v Severní Americe u nás jen výjimečně přesáhne hmotnost 4 – 5 kg. Jeho přirozenou potravou jsou larvy hmyzu, dospělci hmyzu, zooplankton, vodní měkkýši i malé rybky. V intenzivních chovech je díky svému rychlému růstu, výbornému využití krmiva a vysoké kvalitě masa velmi častým a ceněným druhem.

Jeho hřbet je zbarvený modře nebo olivově zelený, boky stříbřité, břicho bílé, středem boků se táhne podélný růžový až červený pás, na hlavě, hřbetě, bocích, hřbetní a řitní ploutvi jsou četné černé skvrny. Samci (mlíčáci) mají výrazně delší hlavu, špičatější spodní čelist, větší ústa a delší párové (prsní a břišní) ploutve, v období tření tmavší (výraznější) zbarvení. Starší ryby mohou mít hákovitě zahnutou spodní čelist.

Pstruh duhový dospívá v 1 – 4 letech života. Výtěr probíhá u místních linií v průběhu března a dubna (ale existují i linie vytírající se od října do prosince). K výtěru si vybírá proudné úseky toků, kde zejména samice (jikernačky) vytloukají do štěrkopískového dna miskovité hnízdo, do kterého následně ukládá jikry. Ty jsou současně oplozovány většinou několika mlíčáky. Jikernačky mohou mít 1 – 2,5 tisíce jiker (o velikosti 4 – 5 mm) na kilogram hmotnosti. Jikry se inkubují po dobu 300 – 410 takzvaných denních stupňů (d°), což teoreticky znamená 30 – 41 dní při teplotě vody 10°C.

Původním areálem výskytu sivena amerického je Severní Amerika. Byl ale introdukován do oblastí s mírných klimatem ostatních kontinentů. Do České republiky byl poprvé dovezen současně s prvními dodávkami pstruha duhového. Vzhledem ke své odolnosti, dobrým růstovým schopnostem, kvalitnímu a chutnému masu se stal i významnou produkční rybou i v intenzivních chovech. Snáší i poměrně kyselou vodu.

Tělo sivena je vyšší než u pstruha obecného a ze stran lehce zploštělé. Ústa jsou široce rozeklaná u samců výrazně větší. Má velmi drobné šupinky zarostlé hluboko v kůži. Zbarvení hřbetu je olivové až modrozelené s meandrovitými pásky a skvrnami. Boky jsou světlejší, břicho žluto-oranžové až načervenalé. Na bocích jsou četné luté, červené a modré skvrny. Prsní, břišní a řitní ploutve jsou lemované bílým páskem. Samci jsou v období tření výraznější zbarvení (břicho až do červena). Ve své domovině se dožívá více než deseti let a dorůstá až 7 kg hmotnosti. U nás největší jedinci dosahují okolo 2 kg. Přirozenou potravou sivena jsou larvy vodního hmyzu a drobné rybky.

Siven dospívá ve 2. – 3. roce života a vytírá se v říjnu až listopadu. Vytírá se do vytlučených hnízd ve štěrkopískovém podloží v mělkých proudných úsecích horních úseků toků. Vzácně se kříží s pstruhem obecným, jejich kříženci tzv. tygrované ryby jsou atraktivní svým zbarvením, ale jsou neplodní. Jikernačky mohou mít 2 – 5 tisíc jiker (3 – 4,5 mm velkých) na kg hmotnosti a jejich inkubace trvá 370 – 480 d°.

Je to chrupavčitá ryba, která se pyšní výtečným masem bez kostí a pro svůj poměrně rychlý růst je hojně využívána v akvakultuních chovech. Žije na dně velkých toků zejména v jejich  hlubokých a proudných partiích. Jeho původní areál rozšíření zaujímají povodí sibiřských řek OB, Irtyš, Jenisej, Lena a Kolyma. Je schopný žít ve sladkých, brakických i slaných (mořských) vodách. Obecně se může zařadit mezi ryby mírného pásma optimální teplota 10 – 20 °C.

Hřbet jesetera sibiřského může být zbarven od světle šedé po tmavě hnědou, břicho bývá světlé (bílé až světle žluté). Má dlouhý rypec a u úst má čtyři velmi dlouhé vousky. Kromě pěti typických řad kostěných štítků na bocích a hřbetu má v kůží ještě drobné hvězdičkovité štítky. Dospělé ryby žijí výhradně ve sladkých vodách ačkoli se mohou vyskytovat i v ústích řek s brakickou vodou.

Jeseter sibiřský dorůstá maximální celkové délky až 200 cm a hmotnosti až 200 kg. Dle literatury se může dožívat až 60 let. Dospívá velmi pozdě ve velikosti 85 – 90 cm, samci ve věku 9 – 15 let, samice až mezi 16 – 20 lety. Vytírá se v hlavních korytech řek se silným proudem na štěrkové nebo štěrko-písčité dno.

Původem z povodí velkých řek ústících do Černého, Azovského a Kaspického moře (Don, Dunaj, Dněpr, Dněstr). Byl ale hojně vysazován napříš Evropou. Dokáže žít ve sladkých, brakických i slaných vodách. Je to anadromní tažná ryba což znamená, že k výtěru táhne proti proudu řek. Obecně je to ryba mírného pásma s teplotním optimem mezi 10 a 20 °C. Tak jako u jesetera malého a sibiřského spočívá jeho uplatnění jak v akvakultuře tak v akvaristice.

Jeseter ruský má olivově šedě zbarvený hřbet se světlejšími boky a světle žluté až bílé břicho. Na těle má pět podélných řad poměrně velkých kostěných štítků světlé barvy a drobné hvězdičkovité štítky mezi dorzálními a ventrálními řadami.

V rámci druhu existuji sladkovodní i anadromní populace. V moři se vyskytují zejména v mělkých pobřežních vodách a u ústí řek. V řekách obývají hluboké partie velkých řek se středním až mírným prouděním. Často se vyskytují v úsecích s bahnitým až písčitým dnem. Žijí obvykle samotářsky vyjma zimního období a výtěrových migrací. Jako ostatní zmínění jeseteři je to všežravec s převahou živočišné potravy (měkkýši, korýši, drobně ryby).

Jeseter ruský dosahuje maximální délky nad 230 cm a až 115 kg. Nejvyšší doložené stáří u tohoto druhu bylo 46 let. Jako jeseter sibiřský dospívá poměrně pozdě. V období tření se vytírá ve velmi proudných hlubokých partiích velkých řek se štěrkovým dnem.

Je to chrupavčitá ryba, která se pyšní výtečným masem bez kostí. Původním areálem rozšíření jesetera malého jsou řeky Eurasie ústící do Černého, Azovského a Kaspického moře a povodí sibiřských řek Ob a Jenisej. Do evropských vod byl široce vysazován, ale vytvoření trvalých populací. Obecně je to ryba mírného klimatu žijící ve sladkých i brakických vodách. Je hojně využíván v akvakulturních chovech i v akvaristice i pro okrasná jezírka. Je to typický obyvatel proudných hlubokých úseků velkých řek. Za potravou pak vyplouvá i do mělčích zatopených úseků. V zimně zpravidla vyhledává prohlubně ve dně a je málo aktivní.

Hřbet a boky jsou hnědé, břicho světlé až bílé. Na těle má pět řad kostěných štítků. Dlouhý a špičatý rypec je opatřen čtyřmi dlouhými lemovanými vousky, dolní ret je zřetelně oddělený. První hřbetní štítek není spojený s hlavou, vousky jsou proužkaté.

Jeseter malý dorůstá maximální délky okolo 125 centimetrů celkové délky a max. 16 kg. Obvykle ale nedorůstá více než 80 cm. Může s dožívat až 20 let věku. Dospívá přibližně ve věku 3 – 4 let a délce okolo 40 – 45 cm. Na jaře opouští svá zimní stanoviště na dně řek a táhne proti proudu řek k výtěru. Vytírá se v  úsecích se silným proudem na štěrkově nebo výjimečně na štěrko-písčité dno. Juvenilní ryby v těchto místech pak zůstávají celé první léto. Patří mezi ohrožené druhy, jeho anadromní tažné populace (na rozdíl od lokálních populací) již byly vyhubeny. 

Pstruh obecný vždy býval přirozenou součástí naší  ichtyofauny od horských bystřin až rychleji proudící úseky velkých řek. Je vysoce ceněnou rybou jak rybářsky tak jako důležitá původní součást různých vodních ekosystémů. Jeho početnost je v porovnání s minulostí mizivá. Obecně se udává, že hlavní vinu na tomto stavu nese změna životního prostředí (znečištění) a výskyt rybožravých predátorů. Hlavní viníkem je ovšem nešetrné a nerozumné rybářské obhospodařování tekoucích vod.

Zbarvení je velmi proměnlivé, hodně závislé na prostředí, kde ryby žijí. Hřbet bývá zelenohnědý až žlutočerný, ale existuje mnoho barevných odchylek. Břicho je vždy světlejší, žlutavé až šedivě bílé. Na hřbetě, bocích, hřbetní a tukové ploutvičce mají černé a červené (ty bývají světle ohraničené) skvrny. Mlíčáci mají delší hlavu a širší ústa a starší jedinci hákovitě zahnutou spodní čelist.

Jeho růst je závislý na kvalitě a množství potravy a na prostředí ve kterém žije. V drobných tocích největší exempláře nepřesáhnou hmotnost 1 kg, ale ve větších řekách a údolních nádržích může dorůstat i přes 5 kg. Hlavní částí jeho potravy je zoobentos (živočichové dna), hmyz a u větších jedinců drobné ryby i žáby. Pstruh obecný dospívá ve 2 – 4 letech života a vytírá se obvykle od října do prosince. Pro výtěr si dospělé ryby vybírají horní úseky toků a drobné přítoky, kde samice vytlouká v pískovém či štěrkovém dně „hnízdo“ pro jikry, které zda následně mlíčák oplodňuje. Jikernačky mohou mít 2,5 – 3 tisíce jiker (o velikosti 4,5 – 5 mm) na kilogram hmotnosti. Jikry se inkubují po dobu 500 – 530 d° - tedy v podstatě po celou zimu.

Pro získání tohoto užitkového křížence se používá siven americký (viz. jeho popis) a siven arktický. Původní areál rozšíření siven arktického je poměrně široký a táhne se zejména severem Evropy a Ameriky (Norsko, Island, jižní Grónsko, sever Velké Británie, Canada či severovýchod USA). Žije ve sladkých, brakických i slaných vodách kde se pohybuje zejména v dolních patrech vodního sloupce (hloubky až 30 – 70 m). Optimální teplotou pro tento druh je 4 – 16 °C. Chová se v komerčních chovech jako čistý druh nebo jako kříženec se sivenem americkým. Je to zároveň ceněná sportovní ryba.

Barva je velmi proměnlivá, obecně je to ryba pestrá atraktivní s tmavým hřbetem, světlejšími boky a břichem a růžovo-červenými skvrnami na bocích. Ploutve jsou ostře vykrojené s bílými okraji. V době tření mají zejména mlíčáci břicho zbarvené do jasné oranžovo-červené až zářivě rudé barvy.

V rámci druhu existuji sladkovodní (řeky a jezera) i anadromní populace (podstatná část života v moři). Vyžaduje chladnou čistou vodu s dostatkem kyslíku. Říční populace se vytírají v pomalu tekoucích řekách na rozdíl od tažných populací, které táhnou na výtěr do rychle proudících toků a bystřin. Dosahuje maximální délky nad 1 m a hmotnosti až 15 kg. Může se dožít až 40 let. 

Jeho původní domovinou je povodí Černého a Kaspického moře a Aralského jezera. Mimořádný vliv na současný výskyt kapra měla činnost člověka, která z něj udělala takřka kosmopolitní druh. V našich zeměpisných šířkách je ceněnou hospodářskou rybou tvořící naprostou většinu rybářské produkce. Jinde (USA, Austrálie) je kapr považován za obzvlášť invazní nebezpečný druh působící značné ekologické ztráty. I u nás je často vysazován na lokality kam historicky ani ekologicky nepatří pro účely sportovního rybolovu.

Pro kapra je typické robustní tělo s velkou hlavou a naspodu umístěnými ústy se čtyřmi malými vousky. Tělo je pokryté poměrně velkými šupinami, nebo zbytky ošupení u vyšlechtěných forem lysců. V historii (i současnosti) působila selekce a šlechtění v chovech kapra zrychlení jeho růstu a změnu tvaru těla. Chovaní kapři jsou oproti svému říčnímu předchůdci až dvojnásobně vysocí ve hřbetu a robustnější. Říční populace ale mohou svou „vysokohřbetost“ díky vlivu prostředí opět ztrácet. Původní říční forma „sazan“ se již nevyskytuje. Teplotní optimum pro kapra je 18 – 24 °C, ale snáší extrémní rozpětí teplot 0 – 34 °C. Je středně náročný na kvalitu vody. Kapra můžeme označit za nedravého všežravce.

Maximálně se dorůstá délky větší než 1 m a hmotnosti přes 25 kg. Pohlavní dospělosti dosahuje obvykle ve 3 – 4 roku života. Vytírá se zjara (obvykle v květnu) na potopené vodní rostliny. Může se dožít stáří 40 – 45 let.

obrázek bohužel není k dispozici. Sequat dolore do ex eugait wismodignit lutat lutpat ing et ate feu facidunt lore eum illa conse te cortionsed dunt utpate cor irit ip euguerit loreraessi tat, sisl dip et, quisci tie volore dolore dolor sit loboreet, commolore veliqui te cortis nibh exer at, velit, venisis erat. Ut ut ullaoreet ex et lummod er in et volendipsum quate magna facipis aut augue conulluptat. Ut loborpero duis am augiam, quipis ea consed ming erat iriliquisl utem delismod ea facip exer sum velit iuscip eummy num dolor sectet utat, quat, sequat wis nulluptat ut prat alis nummy nulluptate dolesse minim doloreetummy.

obrázek bohužel není k dispozici.Sequat dolore do ex eugait wismodignit lutat lutpat ing et ate feu facidunt lore eum illa conse te cortionsed dunt utpate cor irit ip euguerit loreraessi tat, sisl dip et, quisci tie volore dolore dolor sit loboreet, commolore veliqui te cortis nibh exer at, velit, venisis erat. Ut ut ullaoreet ex et lummod er in et volendipsum quate magna facipis aut augue conulluptat. Ut loborpero duis am augiam, quipis ea consed ming erat iriliquisl utem delismod ea facip exer sum velit iuscip eummy num dolor sectet utat, quat, sequat wis nulluptat ut prat alis nummy nulluptate dolesse minim doloreetummy.

obrázek bohužel není k dispozici. Sequat dolore do ex eugait wismodignit lutat lutpat ing et ate feu facidunt lore eum illa conse te cortionsed dunt utpate cor irit ip euguerit loreraessi tat, sisl dip et, quisci tie volore dolore dolor sit loboreet, commolore veliqui te cortis nibh exer at, velit, venisis erat. Ut ut ullaoreet ex et lummod er in et volendipsum quate magna facipis aut augue conulluptat. Ut loborpero duis am augiam, quipis ea consed ming erat iriliquisl utem delismod ea facip exer sum velit iuscip eummy num dolor sectet utat, quat, sequat wis nulluptat ut prat alis nummy nulluptate dolesse minim doloreetummy.

Jak druhové jméno napovídá původním areálem výskytu je Afrika (Pan-Afrika, Guinea), ale i Asie (Jordánsko, Izrael, Libanon, Sýrie a jižní Turecko). Byl široce introdukován do jiných částí Afriky, Asie i Evropy, kde v některých případech působí ekologické škody. Je teplomilný (20 – 35 °C) a extrémně odolný nepříznivým podmínkám prostředí (znečištění, kyslík). Je hojně využíván v akvakultuře i jako sportovní ryba.

Barva těla je tmavá, někdy s náznakem mramorování, břicho je světlejší. Hlava je poměrně velká, trojúhelníkovitá se zaobleným rypcem vybaveným osmi vousky a malýma očima. Paprsky předních ploutví jsou ztluštělé a na koncích ostré.

Obvykle se vyskytuje v pomalu tekoucích vodách, jezerech a nádržích. Sumeček je extrémně odolný nepříznivým podmínkám, je vybaven přídavným dýchacím orgánem což mu umožňuje dýchat i atmosférický kyslík. Navíc může pomocí tohoto orgánu a silných prsních ploutvích opouštět vodní prostředí (v noci) pro sběr potravy nebo pro přemístění z velmi mělkých tůní do vhodnějších míst. Je to všežravec s širokým spektrem potravních zdrojů.

Maximální délka jež sumeček africký dosahuje je až 170 cm a hmotnosti až 60 kg. Obvykle ale dosahuje jen okolo 90 cm. Dožívá se max. 8 let věku. Pohlavně dospívá již přibližně ve velikosti 30 cm.

Lín patří k našim nejodolnějším rybám, a proto není příliš náročný na kvalitu vody (to ale neplatí o jeho raných stádiích). Je to všežravec živícím se zejména benthosem (organismy dna). Je poměrně hojně chovanou a celoevropsky ceněnou rybou s chutným masem.

Lín má válcovité tělo zbarvené světle až tmavě zeleně, břicho bývá světlejší až do žluta. V koutcích relativně malých úst má celkem dva vousky. Mlíčáci se od jikernaček relativně snadno rozeznají podle výrazně vyvinutých břišních ploutví.

Dorůstá do délky více než 60 cm a hmotnosti vyšší než 3 kg. Pohlavně dospívá ve věku tří až čtyř let. K výtěru dochází většinou v průběhu července ve dvou až třech dávkách na ponořené vodní rostliny. 

Amur bílý původně pochází z Asie z oblasti od Číny na Sibiře. Následně byl rozšířen ččlověkem na mnoho míst ve světě. K nám byl dovezen stejně jako Tolstolobik bílý nebo Tolstolobec pestrý v polovině 60. let minulého století z bývalého Sovětského svazu a následně jako dvouletá násada z Maďarska. Patří mezi hojně chované druhy ryb (zejména od nás na východ) a ceněné sportovní ryby.

Amur se vyznačuje válcovitým trupem, výrazně velkými šupinami a relativně světlým zbarvením. Hřbet je sice zbarven zpravidla olivově, ale boky jsou žluto-stříbřitě lesklé, břicho je bílé. Charakteristická jsou střední ústa s tvrdými pysky. Je středně náročný na kvalitu vody.

Přestože je často zařazován mezi býložravé ryby, amur je spíše všežravec, který při nedostatku víceenergetické potravy je schopen efektivně využívat i měkké (částečně i tvrdé) vodní porosty.

Amur bílý dorůstá délky až 150 cm a hmotnosti až 40 kg. V našich podmínkách pohlavně dospívá ve věku 5 – 8 let (cca v délce 75 cm).